Knihovna s čítárnou (Komorní klub)

Ústřední stavbou celého areálu Jubilejní kolonie se roku 1927 stal dům s podjezdem č. p. 285. V prvním patře byla umístěna moderní knihovna s čítárnou, v přízemí pak byly obchodní jednotky. V budově se nacházel také byt správce kolonie, který dohlížel na její chod i vzhled. Během 2. světové války musela knihovna ustoupit potřebám německé NSDAP, v roce 1945 se zde opět vrátila. V 50. letech byly prostory knihovny adaptovány na obřadní síň obvodního národního výboru a knihovna se zde vrátila opětovně v červnu 1965. Poslední čtenář zde zavítal 22. července 2004. Následně byla budova generálně zrekonstruována a od roku 2006 je objekt využíván jako kulturní zařízení Komorní klub.

Počátky obecní knihovny

Počátky knihovnictví v Hrabůvce sahají do závěru 19. století. V roce 1892 vznikl v obci Čtenářský spolek, který dbal o zřízení vlastní knihovny. Knihy byly do spolkové knihovny pořizovány svépomocí samotnými členy spolku. Pro své členy pořádal spolek programy ze čtené literatury, zábavní vystoupení či taneční zábavy. Od roku 1910 jeho činnost stagnovala, až v roce 1915 spolek zanikl v důsledku první světové války. Spolkovou knihovnou disponoval také Zábavní spolek Omladina (v činnosti od roku 1890) či Sokol (založen roku 1903), která roku 1919 obsahovala 431 knižních svazků.

První česká obecní knihovna v Hrabůvce vznikla až po první světové válce shromážděním knižních fondů místních spolků. Počáteční impulzem ke zřízení knihovny byl zákon o obecních knihovnách z roku 1919, kdy obce nad 400 obyvatel musely zřídit vlastní knihovnu. Roku 1920 vznikly v Ostravě a okolí knihovní rady, které dbaly o zřízení knihoven v okolí města. Hrabůvecké spolky ochotně svěřily své knihy obci (Sokol odevzdal 248 vázaných a 6 nevázaných knih, Čtenářská beseda 198 knih, Dělnická knihovna 150 knih), a tak vznikla první veřejná knihovna, která byla zpřístupněná čtenářům 16. ledna 1921 a sídlila nejprve v místnostech obecné školy u kostela. Roku 1923 byly ostravské obecní knihovny sloučeny pod veřejnou knihovnu sjednocené obce Moravská Ostrava. Po šesti letech, tedy v roce 1927, byla knihovna z obecné školy přestěhována do nového objektu v Jubilejní kolonii, kde bylo místo nejen pro knihovnu, ale nově i pro čítárnu.

Knihovna v Jubilejní kolonii

Dům s podjezdem na Jubilejní ulici č. p. 285 (který však svým číslem spadá pod ulici Velflíkovu) byl kolaudován roku 1927. Zatímco v přízemí domu se nacházely obchodní místnosti pro konzumní spolek Budoucnost, mlékárnu a trafiku, v prvním patře pak byla knihovna a čítárna umístěná ve velkém sále, byt domovního správce a sklad. Čítárna byla pronajata místní pobočce ústřední knihovní rady v Moravské Ostravě za symbolický nájem 10 Kč ročně. Její správu zajišťovalo město Moravská Ostrava.

Ve filmu z 5. prosince 1928, kdy se slavilo sté výročí vzniku Vítkovických železáren a kdy byla slavnostně předána do užívání Jubilejní kolonie, je zachycena krom objektů ve Vítkovicích také pobočka knihovny na dnešní Velflíkově ulici. V sále nové knihovny promluvil tehdejší ředitel Vítkovických železáren Adolf Sonnenschein. Poděkoval mu starosta Moravské Ostravy Jan Prokeš; byl zde také poslanec Národního shromáždění ČSR Ladislav Novák, konstruktér a průmyslník František Křižík či národohospodář František Hodáč. Sál knihovny byl vyzdoben vkusnými skříněmi s vitrínami. Ty tvarově korespondovaly s tvary rámů oken, která přiváděla světlo ke schodištím. Zdi byly pokryty v dolní části dřevěným obložením, vrchní část pak byla pokryta vkusnými tapetami. Interiér působil dojmem zámeckého salonku. Ve filmu vidíme vpravo od vchodu do knihovny umístěnou ceduli Knihovna města Mor. Ostravy odbočka v Hrabůvce a na níže umístěné ceduli Knihy se půjčují (následují před časovými údaji nečitelná slova) od 9 do 12 a od 4 do 6 hodin. Podle knihovních statistik výpůjčních dnů můžeme téměř s jistotou říci, že knihovna byla otevřena dva dny v týdnu (úterý a čtvrtek?).

V roce 1931 vlastnila knihovna 2 613 knižních svazků, které si vypůjčovalo 335 čtenářů, celkem se uskutečnilo 13 920 výpůjček. V knihovně pracovaly pouze dvě osoby – jedna knihovnice, Ludmila Rybářová, a jedna posluhovačka, Viktorie Marková. Tyto osoby spravovaly též čítárnu, ve které bylo 680 kusů periodik a kterou navštívilo 1 338 osob. Roku 1932 se nacházelo v knihovně 2 653 knih, které si půjčovalo 347 čtenářů. Celkový počet výpůjček činil 16 703. V čítárně bylo k dispozici 714 novin a časopisů. Celkem čítárnu v roce 1932 navštívilo 1 584 osob. Z roku 1936 se nám dochoval seznam knih spolu s výpůjčním řádem knihovny v Hrabůvce. Ze seznamu knih si můžeme učinit představu o bohatém knižním fondu pobočky. Vedle národní literatury v něm najdeme také řadu zahraničních autorů. Knihy se půjčovaly za poplatek 10 haléřů za každou knihu na dobu 14 dní, přičemž čtenář si mohl půjčit současně nejvýše tři knihy. Pokuta za včasné neodevzdání knih činila 2 Kč. V případě propuknutí nakažlivé nemoci čtenáře musela být kniha před vrácením dezinfikována. Víme, že v březnu 1936 navštívilo knihovnu 465 čtenářů a odneslo si domů ke čtení 1 395 knih. Do čítárny zavítalo 141 osob, z toho 95 dělníků, 7 úředníků, 4 profesoři a učitelé, 12 studentů a žáků, zbylých 23 osob bylo rozličného zaměstnání. V roce 1938 zavítalo do knihovny 301 čtenářů, kteří si vypůjčili celkem 7 606 knih a mohli si v čítárně vybrat z 549 novin a časopisů.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byla česká knihovna z domu v Jubilejní kolonii vystěhována. Ráno 12. dubna 1939 oznámil neznámý muž rodičům místní knihovnice, že knihovna bude brzy vyklizena. Než však mohlo město podniknout kroky k přestěhování svého majetku do odpovídajícího prostoru, byla knihovna během dopoledne příštího dne odvezena německými okupanty. Následně bylo pátráním knihovnice a městských úředníků zjištěno, že majetek knihovny se nalézá v suterénu budovy školy u pošty v Hrabůvce. Nově pořízený nábytek, pečlivě opatrovaný knižní fond, veškerá agenda o čtenářích a jejich výpůjčkách – to vše bylo ponecháno bez kontroly několik dní. Půjčování bylo znemožněno a knihovna do vyřešení situace několik měsíců nemohla plnit svou funkci. Sál a domovnický byt v domě na Velflíkově ulici byl od 1. prosince 1939 pronajat místní skupině NSDAP. Od stejného dne měla česká knihovna své oficiální sídlo ve sklepení školy u pošty. Pamětník z Jubilejní kolonie, Antonín Blažek, v roce 2015 vzpomenul na válečné postavení české knihovny: „Těžké to měly za války knihovnice. I když mnohé knihovny byly zrušeny, přesto jednu znám. Slečna Vránová, dcera hrabůveckého obchodníka, ale především funkcionáře Sokola a členka Čs. strany národně socialistické, se stala terčem. Otec byl zatčen a internován do koncentračního tábora. Původně učitelka obecné školy byla ukryta do místní knihovny, která se nacházela ve sklepní třídě školy u pošty. Tam jsem se v čtenářském kroužku seznamoval jako desetiletý žák se spisy Aloise Jiráska, Babičkou Boženy Němcové.“

Osudy knihovny po druhé světové válce

Po druhé světové válce se česká knihovna vrátila do svých původních prostor, kde setrvala až do roku 1959, kdy objekt začal využívat Obvodní národní výbor Ostrava-Hrabůvka. V roce 1959 byla budova někdejší knihovny adaptována pro potřeby Obvodního národního výboru Ostrava-Hrabůvka. Od roku 1960 zde byly umístěny kanceláře nově vzniklého Obvodního národního výboru Ostrava 4 – Zábřeh: odboru pro vnitřní věci rady ObNV, matrika, obřadní síň, oddělení sociálního zabezpečení, ohlašovna, podatelna spisů, kanceláře předsedy a tajemníka ObNV, organizačního oddělení, oddělení práce a mezd, trestního oddělení a oddělení pro stížnosti občanů, oddělení šetření v osobních záležitostech a zemědělský odbor.

Knihovní pobočka byla nově umístěna ve starší budově na Místecké ulici (dnes restaurace U Edisona č. p. 55). Budovu současně využíval OPBH a oděvní podnik – krejčovství. V roce 1960 nabízela 8 492 svazků knih, které však nebyly v regálech řazeny abecedně, ale dle signatur, což znesnadňovalo orientaci při výběru knih. Prostředí půjčovny, která sestávala ze dvou místností, nebylo přívětivé – stará výmalba, vlhko a prohnilé podlahy. Do knihovny i tak chodilo stále více čtenářů (jen za tři čtvrtletí roku 1964 knihovna zapůjčila 55 622 knih), což bylo dáno narůstajícím počtem obyvatel, kteří se stěhovali do nového panelového sídliště v Hrabůvce. V letech 1958–1965 přibylo do fondu knihovny okolo 10 000 knih, pro něž si chodilo přibližně 1 800 čtenářů.

Knihovna se – již podruhé – do sálu v 1. patře domu č. p. 285 vrátila v červnu 1965. V prvním patře se nacházely tři místnosti – oddělení pro děti (21 m²), kancelář (21 m²) a půjčovna se skladem (37 m²). To už budova měla jiný vzhled, jelikož původní okna byla nahrazena novými, typizovanými, což uškodilo celkovému vzhledu budovy. Pobočka se stala ústřední knihovnou v tehdejším obvodu Ostrava 4 – Zábřeh. Jednalo se o provizorní řešení do doby, než bylo vystavěno nové ústředí v Zábřehu na Výškovické ulici (1968). Knihovna, jejíž čtenářský obvod zahrnoval v roce 1968 téměř 19 000 čtenářů, pořádala zájezdy do blízkých i vzdálenějších míst. O tyto kulturní vyjížďky byl velký zájem, ale tehdejší vedení školství a kultury podobné akce knihovně zakázalo s odůvodněním, že pořádání výletů není náplní práce knihovny.

Půjčovna organizovala rovněž řadu přednášek. Do jejího sálu zavítal např. spisovatel František Směja, jenž uspořádal besedu o básníku Petru Bezručovi. V hrabůveckém kině Jiskra byla uspořádána přednáška o Haně Kvapilové. Velké množství přednášek realizovaly knihovnice ve školách. Besedy se týkaly například včelaření, obsahů knih či tehdy povinného Sovětského svazu. Knihovní pobočku navštívila také slezská spisovatelka Ludmila Hořká.

V roce 1968 evidovala knihovna v Jubilejní kolonii 1 500 čtenářů. Průměrná návštěvnost půjčovny činila 12 000–15 000 čtenářů ročně. Celkem bylo během jednoho roku na konci šedesátých let půjčeno 70 000 knih z knižního fondu čítajícího 16 000 svazků. Provoz knihovny obstarávalo pět knihovnic, z nichž jedna zastávala post vedoucí pobočky. V knihovně byly zpracovávány besedy, plány, statistiky, evidence pro celý obvod Ostrava 4, balily a opravovaly se zde knihy. Místnost určená pro děti byla v nevyhovujícím stavu, kancelář byla pro veškerou administrativu příliš stísněná, sklad zasahoval do půjčovny.

Již v druhé polovině šedesátých let se počítalo s výstavbou nové knihovny v panelovém sídlišti v Hrabůvce. Původní předpoklad otevření nové pobočky byl plánován na rok 1970, ale prozatím byla otevřena skromná knihovna ve škole na Krestově ulici. Nová moderní pobočka byla otevřena v budově Osvětové besedy až v roce 1975, což přineslo pokles návštěvnosti v knihovně v Jubilejní kolonii.

Přišel rok 1989 a knihovna přizpůsobila knižní fond nové době. Jak vypadala knihovna na konci 20. století, popisují následující vzpomínky: „Do knihovny se vcházelo dvoukřídlými dřevěnými dveřmi, po schodech se vyšlo do prvního patra, kde byla malá předsíňka. Vlevo byl prostorný sklad na knihy, vedle byla toaleta a malá místnůstka pro uklízečku. Vpravo byly dveře do půjčovny pro dospělé čtenáře, z níž se na konci vcházelo do úzké místnosti, jež sloužila jako kancelář. Dalo se tudy projít do bytu, který byl vedle knihovny a který měl přístup také od druhého schodiště. Bydlela zde rodina se dvěma dětmi. Vedle půjčovny pro dospělé se nacházela půjčovna pro děti a mládež. Z prostoru se vcházelo do dalšího skladu, který byl zároveň zázemím pro knihovnice (byl zde vařič, lednice a umývadlo). Knihovnu jsme různě zvelebovali. I přes mnohá vylepšení nebylo v knihovně vždy útulno: protože se zde topilo plynovým topením – a topná tělesa byla pouze v půjčovnách – byla na chodbách zima. Jelikož tehdejší vysoká okna netěsnila, byla často v budově zima a při silnějším větru se spálené plynové zplodiny vracely zpět do místností. Zato v létě zde bylo příjemně, i když venku pražilo slunce. Nejkrásnější pohled z oken dospělého oddělení byl na jaře, když rozkvetla celá Jubilejní ulice růžovými květy sakur. V dřívější době (před rokem 1990) zde pracovalo více knihovnic, poté již jen dvě. I tak knihovna zůstávala svými četnými programy kulturním centrem Jubilejní kolonie. Někdy byl klid knihovny rušen opilci, kteří se usadili s pivem, které zakoupili v přízemní večerce, na schodišti do budovy. Jednou byla dokonce knihovna vykradena, ale největší škoda byla učiněna na rozbitých dveřích, které musely být vyměněny. Nezvaní návštěvníci asi nebyli žádní milovníci knih, vyjedli skromné zásoby z ledničky, odnesli soukromé tranzistorové rádio a pár sešitů Harlekýnů.“

Knihovna nabízela v devadesátých letech každý rok hned několik besedních témat. Například v roce 1991 to byla Zvířátka – hrdinové v knize pro děti, Křížem krážem naší zemí, Bratři Čapkové dětem, Staré řecké báje a pověsti, Vývoj písma a knihy, Sport v naší literatuře, J. Seifert – nositel Nobelovy ceny a Jan Werich vzpomíná. Knihovnice se zasloužily také o cestovní výstavy (Egypt, země pyramid v září 1996). V létě 1995 byla knihovna vymalována a jedna kancelář byla úsilím knihovnic přeměněna v potřebnou čítárnu, kterou vybavily a vyzdobily vlastními prostředky knihovnice Marie Slawiková a Taťjana Tomicová.

Stěhování knihovny

Po téměř čtyřiceti poklidných letech fungování knihovny přišlo její poslední uzavření. Na počátku 21. století byla prováděna rozsáhlá rekonstrukce Jubilejní kolonie, která znamenala poslední stěhování pro místní knihovnu. Roku 2002 byl objekt č. p. 285 na Velflíkově ulici zapsán na seznam kulturních památek a dle rozhodnutí statiků a památkářů bylo zamítnuto, aby se knihovna po rekonstrukci objektu vrátila do svých prostor. Poslední čtenář zavítal do staré knihovny 22. července 2004, poté knihovní pobočka musela své knihy přestěhovat do skladu. Na stěhování vzpomíná poslední vedoucí pobočky knihovny Marie Kosková: „Knihy i vybavení knihovny byly zatím přestěhovány do krytu ZŠ B. Dvorského, kde v podzemí čekaly na okamžik, kdy budou moci opět sloužit svým čtenářům. Těm byla prozatím nabídnuta možnost vybrat si některou z ostatních poboček Knihovny města Ostravy, což nejhůře nesli staří lidé a děti.“ Více než dva roky nebyla knihovní pobočka v provozu.

Pobočka Knihovny města Ostravy našla své nové místo na adrese Závodní č. p. 331. Tento objekt byl vybudován roku 1928 a v jejím přízemí sídlila česká mateřská školka, po válce byly prostory pronajaty třem junáckým oddílům, ale po zákazu této organizace se do objektu vrátila mateřská škola. Od roku 1992 se zde nacházela služebna městské policie, později klubovny organizací (do roku 2003). Po vystěhování knihovny z budovy na Velflíkově ulici začala rekonstrukce objektu na ulici Závodní, který musel být zásadně upraven pro potřeby knihovny. „Stavební práce na rekonstrukci objektu na Závodní ulici začaly až v lednu 2006. Stanovené termíny dokončení prací se z různých důvodů stále posouvaly. V listopadu 2006 se knihovna přestěhovala do nových prostor, knihovna byla moderně vybavena počítačovou technikou, kamerovým systémem, zvedací plošinou pro invalidy apod. Po překonání prvotních problémů, hlavně technického rázu, se pobočka otevřela veřejnosti 28. prosince 2006.“ Budova po rekonstrukci získala dokonce hlavní cenu v soutěži Fasáda Moravskoslezského kraje 2006.
V roce 2014 činil počet čtenářů zdejší knihovny 1 051, z toho 316 dětí (dětí je v místní pobočce nedostatek, srovnáme-li s jinými knihovnami). Čtenáři si vypůjčili dohromady 30 153 knih a časopisů. V knihovně se uskutečnilo 119 akcí (18 besed, 14 knihovnických lekcí, 50 soutěží, 22 výtvarných dílen, 2 veřejná čtení a 13 ostatních akcí). Z každoročně pořádaných akcí uveďme např. Noc s Andersenem, Slavnost slabikáře, Týden prvňáčků, Knihovnická ťapka či Mikuláš v knihovně. V prostorách knihovny se konají také vzdělávací přednášky pro veřejnost. Od roku 2015 se knihovna soustřeďuje též na seniory – pamětníky, kteří se aktivně zapojili do projektu Paměť Ostravy, věnovanému 70. výročí od ukončení druhé světové války či vzpomínkám na knihovny a učitele. V roce 2016 vznikl v knihovně Klub přátel historie a literatury, jenž se schází nad tématy z minulosti obvodu Ostrava-Jih. Občas je v knihovně pořádána též projekce historických snímků s výkladem. Dnes je knihovna v Jubilejní kolonii nejstarší pobočkou na území městského obvodu Ostrava-Jih.

Komorní klub

I v současnosti je společenský a kulturní život v kolonii relativně bohatý. Jeho centrem je Komorní klub, umístěný v domě č. p. 285. Jeho vzniku předcházela rozsáhlá rekonstrukce interiérů v letech 2004–2005. V prosinci 2003 předložil architekt Ing. arch. Pavel Sedlecký ve spolupráci s Ing. Elenou Čimburovou projekt rekonstrukce interiérů objektu. V přízemí se tehdy nacházela jedna obchodní místnost, další dvě využívaly jako svou klubovnu mládežnické organizace. V prvním patře byla jedna bytová jednotka a knihovna se samostatným vchodem. Půdní prostory využívány nebyly. Stavebně technický průzkum provedla před zahájením prací společnost Marpo s. r. o. Za rekonstrukční práce zodpovídal Bytostav Poruba a.s. O zahájení výkopových prací musel být předem informován Archeologický ústav Akademie věd České republiky, jelikož se jednalo o území s archeologickými nálezy. Žádost o udělení stavebního povolení obdrželo příslušné oddělení Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih již 1. dubna 2003. Účastníkem řízení byl i mateřský podnik VÍTKOVICE, a.s. jakožto majitel pozemku, na kterém se příslušná budova nacházela. Na rekonstrukci se podílelo přibližně třicet dělníků, kteří dle harmonogramu měli svou práci dokončit do třiceti týdnů. Stavba byla zahájena vybudováním přenosného oplocení. V rámci rekonstrukce byla pod domem uzavřena ulice Jubilejní v délce 25 m a ulice Velflíkova zúžena na jeden jízdní pruh. Veškeré mobilní stavební buňky, provizorní sklady materiálů a nářadí musely být vzdáleny od obytných budov nejméně 5 m. Doprava stavebního materiálu a zároveň odvoz vybourané suti probíhal po ulicích Jubilejní, Letecká, Zlepšovatelů, Závodní a Rudná.

Originální vchodové půlkulaté prosklené dveře byly vyměněny typizovanými dřevěnými dveřmi. Staré interiérové dřevěné vlysové dveře uchycené ve dřevěných zárubních nahradily hladké dřevěné dveře a kovové zárubně. Podobnou proměnou prošla i okna. Dřevěná typizovaná zdvojená okna bez členění byla nahrazena truhlíkovými okny atypických tvarů a rozdělení. Kolaudační řízení po dokončení prací se konalo ve čtvrtek 2. prosince 2004 v deset hodin dopoledne. Jedinou organizací, která odmítla udělit souhlas s prozatímním užíváním objektu, byla Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje, protože neobdržela vzorek pro rozbor pitné vody. Podruhé proběhla kolaudace 22. února 2005. Za účasti zástupců investora – městského obvodu Ostrava-Jih, zhotovitele a všech dodavatelů energií.

Po kolaudaci byl dům č. p. 285 oficiálně otevřen 29. září 2006 jako kulturní zařízení spadající přímo pod správu radnice městského obvodu Ostrava-Jih. Interiér vybavený audiovizuální technikou měl být využíván ke vzdělávacím aktivitám. V lednu roku 2008 bylo středisko pod názvem Komorní klub předáno do správy Kulturnímu zařízení Ostrava-Jih, čímž příspěvková organizace městského obvodu Ostrava-Jih získala prostory k doplnění programové nabídky o nové dramaturgické linie. Slavnostní otevření víceúčelového Komorního klubu proběhlo formou vystoupení Kubínova kvarteta 21. února 2008. V budově je od té doby k dispozici sál s kapacitou přes padesát míst k sezení a jedna menší místnost, organizačně je klub začleněn pod Kulturní dům K-TRIO. Desetkrát ročně se v něm konají koncerty jazzové i alternativní hudby a v posledních letech také bluesové a bluesrockové. Pro posluchače vážné hudby jsou určeny sobotní odpolední koncerty. Oblibu si získala také tematicky zaměřená hudební vystoupení (adventní či novoroční), ale i cestopisné přednášky amatérských i poloprofesionálních cestovatelů spojené s videoprojekcí, výstavy, taneční kurzy a sportovně relaxační programy.

Komorní klub si dokázal získat stálé návštěvníky nejen ze samotné kolonie, ale i ze širokého okolí. Vystoupili v něm několikrát členové ostravské konzervatoře, Janáčkovy filharmonie Ostrava i umělci ze zahraničí, dokonce i ze zámoří. Klub svým atraktivním prostředím dotváří spojení kultury a estetického vnímání diváka. Navázat na tradici prvorepublikového ochotnického divadelnictví se v kolonii zatím nepodařilo, nicméně záměrem zaměstnanců K-TRIA zůstává oživit dnes už zapomenuté lidové písně ve formě občasného setkávání seniorů, z něhož by mohl být vytvořen v budoucnu hudební sbor. Velký zájem nejen mezi místními obyvateli vzbudila vernisáž výstavy ve vstupní hale Jubilejní kolonie 1921–2012, která se konala 3. května 2012 v přízemí klubu a dodnes je zde umístěna jako trvalá expozice. Prostory na Velflíkově ulici jsou využívány také jako obřadní síň obvodu Ostrava-Jih či jako místo určené pro významné příležitosti studentů Univerzity třetího věku. Od podzimu 2018 začal v objektu Komorního klubu sloužit dříve narozeným občanům Senior Point, v němž senioři naleznou radu v jakékoliv životní situaci. Dva dny v týdnu zde působí kontaktní pracovník a senioři si sem mohou přijít pro informace z oblasti volnočasových aktivit. Působí zde i poradna v oblasti bytové, právní a sociální péče. Senioři zde mají přístup také k počítači a internetu. Jedná se teprve o druhé podobné zařízení v Ostravě a šesté v Moravskoslezském kraji. Roku 2017 byla opravena a nově natřena fasáda objektu. Na jaře 2018 pak byl pokryt asfaltem dlážděný povrch v podjezdu stavby, neboť automobily jedoucí po žulových kostkách způsobovaly hluk a rušily okolní obyvatele i vystoupení. Objekt č. p. 285 neslouží pouze kultuře. V části přízemí se v současné době nachází také Salón krásy Hanah Hany Budínové, který obyvatelům nabízí kosmetické služby.