Dům č. p. 532

Dům č. p. 532 se stal jedním z osmnácti domů, tzv. dvouletek, které se začaly budovat v rámci dvouletého plánu hospodářské obnovy po skončení 2. světové války. Dům č. p. 532 se začal stavět 1. září 1946 a k jeho kolaudaci došlo 17. listopadu 1947. Blok domů, jehož část tvoří dům s č. p. 532 vybudoval dle požadavků Vítkovických železáren stavitel Walter Ulrich.

Domy měly základy z dusaného betonu, zdi tvořily cihly, stropy nad sklepem byly ze zesíleného železobetonu. Jako střešní krytina byla použita asbestocementová břidlice. Stavební materiál dodalo vítkovické stavební oddělení, cihelna v Zábřehu a firma Rütgers. Za truhlářské práce zodpovídala firma Ludvík Rundt a spol. dřevařský průmysl z Místku, která se zavázala použít na vnější okna borové dřevo a na okna vnitřní a ostatní práce uvnitř objektů dřevo smrkové. Nové domy byly postaveny podle návrhu architekta Ing. Vladimíra Krajíčka, který pro Vítkovické železárny vyprojektoval ve stejném období také dostavbu kolonie Šídlovec v Hrabové. V suterénu domu byla prádelna a sklepy. Každá bytová jednotka měla kuchyň, samostatnou ložnici, obývací pokoj s balkonem, předsíň s balkonem, WC a koupelnu, vybavenou vanou a umyvadlem. Podlaha v pokojích byla parketová, na střeše byly připevněny protisněhové kovové zábrany. Původně se počítalo s vybudováním ústředního topení při odhadované spotřebě 49 tun koksu ročně na jeden nový blok domů. Přibližný odhad spotřeby koksu na ohřev vody pro tři osoby činil 4 tuny ročně. Záměr se nakonec nepodařilo uskutečnit kvůli nedostatku potřebných kotlů, ventilů a vyhřívacích těles, a proto bylo v nových bytech zřízeno topení lokální.

Na výstavbu jednoho domu bylo použito přibližně 68 000 kusů cihel, 150 kg mosazi a 8 tun železa. Na jednu dokončenou bytovou jednotku podnik vynaložil přibližně 430 000 korun včetně venkovních úprav..

Nájemníci byli vybíráni na základě písemné žádosti. Podle očekávání poptávka výrazně převyšovala nabídku, protože uchazečů byly stovky. Bytové oddělení si stanovilo jasná kritéria, podle kterých vybíralo nové nájemníky – nepostradatelnost a význam pro podnik a s tím související odborná kvalifikace, počet odpracovaných let v železárnách, počet dětí v rodině a předcházející úroveň a kvalita jejich bydlení. Současně bylo zdůrazněno, aby se při výběru nepřihlíželo k politické příslušnosti uchazečů. Jistým omezením bylo rozdělení počtu bytů mezi jednotlivé vítkovické provozy. Byty byly nejčastěji přiděleny pracovníkům nové ocelárny.