Rok v bytovém muzeu Jubilejní kolonie aneb jak to bylo na začátku
Pokud se charismatická část města spojí s výjimečným nápadem, lze očekávat mimořádné věci. „Něco, co se doslova dotkne vaší duše,“ říká autor nápadu vybudovat bytové muzeum v Jubilejní kolonii a známý kronikář městského obvodu Ostrava-Jih Petr Lexa Přendík. Podařilo se a 4. února to je přesně rok, co byla slavnostně otevřena expozice v prostorách domu Slezská 13a v Hrabůvce.
„Ani už nevím, kdy jsem začal vážně přemýšlet o vzniku tohoto muzea, ale inspirací bylo uvolnění bytové jednotky, která od 30. do 80. let sloužila jako lékařská ordinace. Byt má díky své původní funkci i samostatný vchod a domovní chodbu. Tehdejší místostarostka obvodu Markéta Langrová navrhla, abychom zde zřídili nějaké místo pro vystavení sbírky zajímavých předmětů. Okamžitě mě napadlo, že by to mohlo být muzeum věnující se Jubilejní kolonii, a k tomu i reálný byt 30. let minulého století. A ono to vyšlo,“ vzpomíná Přendík.
Čištění a příprava exponátů
Přestavba docela omšelého bytu ve stavu z 80. let 20. století byla zahájena v červnu 2023. V polovině listopadu téhož roku byly práce podle dobových plánů ukončeny. Poté následovalo hektické období šesti týdnů, v nichž se do prostor navážely jednotlivé exponáty, které byly důkladně vyčištěny a připraveny k vystavení. „Dodnes nechápu, jak jsem to všechno zvládl. Vidím stále cestu dodávkou někam, mou předsíň zavalenou věcmi, černou vodu ve vaně, slyším zvuk ždímající pračky, cítím aroma silného čistícího prostředku i pach cídidla,“ směje se kronikář. Po šesti týdnech práce následovalo slavnostní otevření muzea, které zahájily oslavy sta let od vzniku Velké Ostravy.
V jedinečné expozici jsou k vidění předměty z celé České republiky, jako jsou Horní Cerekev, Praha, Pardubice, Krmelín, Ostrava, Stará Ves nad Ondřejnicí, Třinec, Nýdek, Koclířov, Uhelná, Opava, Starý Plzenec, Lomnice nad Popelkou. Jedno však mají společné – pocházejí nejpozději z roku 1939 a jedná se o věci, které byly vyráběny v mnohatisícových produkcích pro obyčejné lidi. Těch, které pocházejí přímo z Jubilejní kolonie, je ale minimum. „Jde například o jedno černé sako ušité krejčím v Hrabůvce, pár historických fotografií nebo art deco dóza, která byla mimochodem naším jedním z prvních získaných exponátů. Podobně jako porcelánové kořenky v dřevěné skřínce,“ uvádí s nadšením Přendík.
Nebývalý zájem návštěvníků je překvapivý. Za rok 2024, respektive za jedenáct měsíců přišlo do bytového muzea 5 172 lidí, což je měsíčně okolo 470 osob. K tomuto číslu výrazně přispívají organizované exkurze a také akce jako je Noc muzeí apod., kdy jsou nabízeny individuální prohlídky. Zatím největší skupinu, která si přijela prohlédnout expozici, tvořilo 120 českých a polských architektů. Bytové muzeum doslova praskalo ve švech, jak se říká. Každopádně sem přicházejí různí návštěvníci. Předně to jsou milovníci historie a architektury. Druhou skupinou jsou lidé dříve narození, kteří si přicházejí připomenout své dětství a mládí. Často je slyšet: „to jsme doma měli“ nebo „to ještě máme“. A pak jsou už zmiňované organizované skupiny, nejrůznější zájezdy, školní exkurze, oborové skupiny apod.
Račte vstoupit!
Když se Petra Lexy Přendíka zeptáte, proč by měli lidé bytové muzeum navštívit, bez váhání odpovídá: „Aby poznali místo, kde žijí, aby poznali Ostravu, originální architekturu a urbanismus, aby si zavzpomínali, osahali si exponáty. Ano, v našem muzeu je možné na předměty sahat. Cílím na to, aby prohlídka nebyla jen o jakémsi strohém výkladu, ale aby přinášela i zážitek. Během ní natáhnu gramofon na kliku, spustím elektrický masážní přístroj, zapnu vysavač či si zašlapu na šicím stroji, předvedu rovněž mnohé další mechanické exponáty, občas hodím nějaký vtípek… Naše muzeum nabízí přehled o vývoji Jubilejní kolonie a procházku kompletním bytem, v němž se zastavil čas v roce 1939. Zájemci si zde mohou koupit publikaci o Jubilejní kolonii a nově také sběratelskou eurobankovku.“
Jedna věc ale průvodce Přendíka trápí, v bytě dosud stále chybí kuchyňský otoman. „Nedaří se mi najít vhodný typ v zachovalém stavu. Jinak máme veškeré vybavení bytu dotažené do takového detailu, že i ve skříních a zásuvkách jsou věci, jako by zde opravdu pořád někdo bydlel. Mám na mysli různé fotografie, nádobí, hygienické potřeby, předměty osobní potřeby, prostě to, co k životu patří a vždy patřilo.“
Průvodce Lexa dělá v bytovém muzeu naprosto vše, co se doma dělá: „Představte si, že někdo něco urval či utrhl, zde je potřeba něco zašít, tamhle vydrhnout, na toaletě došel papír, speciální přípravek na konzervaci dřeva, na úklid podlahy… Textilie získané pro muzeum je třeba vyprat, některé naškrobit, poté vyžehlit, tady toto musíme vybělit, tamto napařit, a zase přišel čas vyprat záclony. Nový exponát potřebuje vycídit, tenhle vykoupat ve vaně a odmastit, zakonzervovat či opravit. Jejda, někdo odřel stěnu – sádra, špachtle, barva, a rychle opravit. Nezapomenout natáhnout hodiny, budíky, otočit kalendář, zalít květiny, instalovat nové exponáty, připravit rezervace, navrhnout termíny speciálních prohlídek, zajistit jejich program, upozornit na ně na sociálních sítích a v tisku. Mezi tím točit prohlídky, věčně v poklusu z radnice do muzea a zpět. A teď je tu kontrola na plynový kotel, tamhle kape kohoutek, je třeba uklidit nepořádek kolem, vytřít předsíň zaťapanou od sněhu… Je to velký a nikdy nekončící fofr, ale neuvěřitelně krásný, to mi věřte.“
Malá expozice bude věnovaná Dr. Martínkovi
Letos se muzeum opět zapojí do Ostravské muzejní noci i do Noci vědců, bude také součástí festivalu historie Dny památek na Jihu, chystají se v něm tematické prohlídky v rámci Velikonoc či Vánoc a lidé se mohou už dnes těšit na několik večerních nebo nočních prohlídek na téma Když se zhaslo. To bude muzeum nasvíceno jen pomocí petrolejových lamp a povídání bude věnováno černým hodinkám, dlouhým zimním večerům, zavádění elektrického proudu a dalším zajímavostem. Petr Lexa Přendík navíc plánuje v jedné ze skříní vytvořit malou expozici o významném obyvateli Hrabůvky, jenž žil na dohled o kolonie. Jedná se o Dr. Vojtěcha Martínka (1887–1960). Již čtyři roky sbírá jeho knihy a v muzeu má připraveny už dvě bedny různých výtisků. Ty umístí právě do skříně a na její dvířka nalepí základní informace o spisovatelově životě.
Každý, kdo ji otevře, bude moci listovat Martínkovými knihami, prohlédne si fotoalbum z jeho života a dozví se o této významné osobnosti řadu zajímavých dat.
Galerie historických fotografií
„Také chci do muzea vhodně zakomponovat, nějak skrytě, moderní dataprojektor, který bude promítat ve smyčce film ze slavnostního otevření Jubilejní kolonie v prosinci 1928. Myslím, že právě tento krátký film může být jednou z velkých lákadel. Mám rovněž nápad, jak smysluplně využít průchod vedle muzea, kde by mohla být galerie historických fotografií z kolonie. Za muzeem roste například malý strom, který chci vhodným způsobem zapojit do celé expozice, stejně jako jeho okolí, kde v loňském roce zmizely nevzhledné betonové plochy. Možná zde bude vhodné místo pro venkovní přednášky, možná záhon, možná to bude ideální prostor pro pořádání akcí souvisejících s muzeem. Zkrátka, nápadů mám plnou hlavu. Těším se,“ dodává milovník historie a Jubilejní kolonie zejména Petr Lexa Přendík.
Text byl zpracován pro Jižní listy (únor 2025)