1939 — 1940

Další stavební vývoj Jubilejní kolonie přinesl počátek 2. světové války. Nová německá správa železáren se v roce 1939 rozhodla kolonii rozšířit o dalších šest domů, které byly napojeny přímo na starší domy z II. stavební etapy. Stavba domů III. stavební etapy byla realizována od listopadu 1939 do října 1940. V areálu kolonie přibylo nových dvaačtyřicet bytů o velikosti 1+1 se spižírnou, předsíní a toaletou.

Třetí stavební etapa výstavby Jubilejní kolonie byla zahájena za německé správy Vítkovických železáren v roce 1939. Docela opožděně tak železárny v hrabůvecké kolonii zareagovaly na události roku 1938, kdy do Ostravy přišlo nemálo obyvatel ze zabraných Sudet. Vítkovické železárny již nemohly pokračovat ve výstavbě Jubilejní kolonie podle plánů německo-židovského architekta Ernsta Kornera, který těsně před vypuknutím druhé světové války emigroval přes Švýcarsko a Británii do australského Sydney.

Plány nových domů zhotovil zábřežský stavitel Alois Pix, který citelně navázal na tvorbu svého předchůdce formou dvoupatrových městských domů. Jejich zevnějšek zcela navazoval na dílo Ernsta Kornera, avšak Pix se oprostil od přílišné zdobnosti (expresionistický systém okenních příčlí, obloučková okna) a domy tak získaly více strohý vzhled. Šetřilo se také v interiérech – např. chodby domů již nemají zdobená litinová zábradlí, ale pouze jednoduché sloupku z kulatiny, mezi nimiž se táhnou dřevné latě.

Stavební páce na domech III. etapy zajišťoval od přelomu října a listopadu 1939 stavitel Josef Frimmel. Protokolem ze dne 22. listopadu 1939 potvrdil vládní komisař Moravské Ostravy Karl von Hinke na základě návrhu komise v čele s vrchním stavebním radou Ing. Franzem Klossem stavební čáru. Povolení k výstavbě byla domům č. p. 491–496 dodatečně udělena 27. listopadu 1939 a kolaudační řízení proběhla ve středu 9. října 1940 v 8 hodin ráno.

Budovy byly umístěny v západní části kolonie v prostoru, kde se dnes protínají ulice Jubilejní a Mládeže. V kolonii přibylo dalších čtyřicet dva bytů, v nichž měla každá rodina k dispozici kuchyň (5 × 3 m), spíž, pokoj (5 × 3 m) a vlastní záchod, přístupný z předsíně (2,6 × 2,8 m). V prvním a druhém patře byla nájemníkům k dispozici společná lodžie (3,3 × 1,9 m), v suterénu každého domu byla společná prádelna (4,8 × 4,3 m) a šest sklepů. Půdní prostory mohli využívat všichni nájemníci. Na každý dům bylo potřeba 1 900 kg kovaného železa, 2,250 kg litého železa a 375 kg železného plechu.

Všechny domy III. stavební etapy (domy č. p. 491 – 496) jsou od roku 2002 zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky.